Když nejde usnout, nejde spát a
hlava se jen lehce kolíbá,
zprava doleva a zase zpátky.
Má uvnitř zase nějaké zmatky.
Zmatky matky,
nejsou hladký,
nejsou sladký,
jak kus dobré marmeládky.
Co bude a co zase bylo,
se v hlavě silně rozsvítilo
a svítí jako by byl den,
mozek je celý zasažen.
Říká si tiše „Zhasni ty svíce! „.
Nemůže však, nemá sil více.
Unavená a zklamaná,
bude snad svítit do rána?
Co když však ten celý zmatek
je jenom hedvábný šátek,
co ve větru plápolá a
někdy obtočí se dokola?
Dokola stěžně,
kde visí běžně a
viset nemusí.
Kdo si to zakusí?
Stěžeň i s šátkem je stržen dolů a
s ním i zmatky a nůše bolu.
Stěžeň se pálí, hoří i šátek,
odchází z hlavy veškerý zmatek.
Přichází spánek klidný a sladký,
další den bude už náramně hladký.
Všechny ty zmatky jsou poslány domů
s královským konvojem blesků a hromů.