Sedím v koutě nad seznamem,
v ruce rohlík se sezamem,
huba otvírá se skromně,
čtu seznam a ……je po mně!
Na seznamu povinného čtení
Štěpán Javůrek na mě zuby cení.
Haf, baf, raf…..čti mě!
Ty holky z klubu čtenářského,
co měsíční téma psaly,
snad chtěly vybrat něco hezkého …
a tady se jim ty písmenka nějak pomíchaly.
Štěpán, Štěpán Javůrek,
kdo by řek,
že se v Krušných horách píše.
Sjíždím knihy, jeho tvorbu a ….
Bože já se porvu…
Historie, násilí, smrt a válka,
pro mě tematicky strašná dálka.
A fest.
Zahajuji programu manifest,
A program je mnohdy velká lest.
Přečtu z knihy jenom kousek,
snad se někde zasek
ten poválečný zásek a
bude to lážo plážo, jako každá kniha…zasek.
Vezmu Nebe na Perninkem,
doktor opojen je možná vínkem,
či jiným chlastem, těžko říci,
však před ženami předhazuje kštici.
A s jeho knižní láskou mi ….ubývá sil,
a tak ráda, že od Janči telefon se na mě vytasil a
povídá: „To nečti, to je slabé,
víc Sudetský dům povídky jsou hravé.“
Sudety pro strýce pro tety, do věty, do slova.
Doslova mi nejdou.
Trpí stránky i moje duševní schránky, a tak
odkládám ten titul v dál a
Přemýšlím, koho tak udolal,
že na seznam HO vybral právě a předložil nám HO k literární stravě.
Kouknu na web, co o něm píšou….
A koukám…olá, olá,
Ten chlap si o polibek volá.
Ten jeho pohled na síti
snad každou ženu nasytí.
Stále zírám na monitor tupě,
a přemýšlím, zda pokračovat ve čtení,
ať necítím se hloupě a
někdo mé čtení v klubu ocení.
A volá Kája……už nevím proč,
ale začíná můj kolotoč
nářků, že tohle číst fakt nechci,
že udělám klidně jakoukoli jinou i navíc lekci.
A Kája, žena okamžiku,
hned chytá k mým dveřím kliku…..
Napiš báseň a máš to v klidu.
No je to fakt žena mého lidu.
Takže teď tímto snažím se vám říct,
že básně a slamy jsou teď pro mě víc,
než Javůrek a jeho válka,
však další úkol mne velmi láká.