V životě připadám si jak sloupcový graf,
chvíli nahoře a najednou… Baf!
„Budeme si hrát“ jak říká,
„mám rád hry a barvy“ a
ze mě zlost jen stříká,
že nahoře nespíme všichni jako larvy.
Na horních příčkách pohody a klidu navždy chtěla bych být,
graf však má už jiné plány,
musí nás sakra rozhodit,
abychom vypadaly jako nány.
Slzy, stesk a trápení,
těžko někdo ocení.
Jen graf si lehce střídá příčky.
Jakože fakt? Takové hříčky?
Kde slunce září a je klid, tam chtěl by každý stále být.
Jak by však mohl štěstí ocenit,
když nebyl by nikdy grafem bit a
měl by se jen krásně zelenit?
Vítejme barvy červené, stejně jako zelené,
Ono se přeci vždy všechno přežene,
tobě… Aničko, Jano i Evžene.
Nadechni se, vydechni a hýčkej svůj graf blaženě.