ŽIVOT JAKO GRAF
V životě připadám si jako sloupcový graf,
chvíli nahoře a najednou … „Baf!“
„Budeme si hrát“ jak říká,
„mám rád hry a barvy“,
a ze mě zlost jen stříká,
že nahoře nespíme všichni jako larvy.
Na horních příčkách pohody a klidu navždy chtěla bych být,
graf však má už jiné plány.
Musí nás sakra rozhodit!
Abychom vypadaly jako „nány“.
Slzy, stesk a trápení,
těžko někdo ocení.
Jen graf si lehce střídá příčky.
Jakože fakt? Takové hříčky?
Kde slunce září a je klid, tam chtěl by každý stále být.
Jak by však mohl štěstí ocenit,
když nebyl by nikdy grafem bit a
měl by se jen krásně zelenit?
Vítejme barvy červené, stejně jako zelené,
Ono se přeci vždy všechno přežene,
tobě… Aničko, Jano i Evžene.
Nadechni se, vydechni a hýčkej svůj graf blaženě.